Stroj, co nám dal jméno.

Byla jsem si jistá, že dvě hodiny ve stoje nezvládnu. Po deseti minutách jsem na to zapomněla, široká kola srovnají kočičí hlavy a kopce jedou samy. Nejlepší část výletu.

Šest lidí, nikdo z nás na tom nikdy nestál. Nácvik ve dvoře, pak rovnou přes Karlův most. Petr věděl, kde bude v osm večer nejlepší světlo na fotky, a měl pravdu.

Vestoje vidíte přes zaparkovaná auta i davy, na Starém Městě to dělá obrovský rozdíl. A ten stroj je magnet na pohledy, fotili si nás víc než památky.

Dvacet minut pršelo, pláštěnky byly venku dřív, než jsme stačili říct o ně. Malá skupina, žádný spěch, a projet areálem Hradu ve stoje je prostě jedinečné.

Za devadesát minut víc výhledů než za předchozí dva dny pěšky. Letná, Metronom, hradní zahrady, a mezi tím se jen vezete. Stan má suchý humor a ví všechno.